V lese žil jezevec. Bydlel ve své noře, kterou opečovával a kterou udržoval vždy v čistotě. Jednou při pravidelném úklidu narazil na povědomou krabičku. “Co tam asi je?” přemýšlel, ale nemohl si vzpomenout.

Jezevec  krabičku otevřel a vykoukly na něj čtyři krásné barevné ponožky, které kdysi dostal od kamarádky veverky, ale ještě nikdy je neměl na sobě. Tuze se mu líbily, ale bál se, co by tomu řekla ostatní zvířátka, kdyby si vyšel v takových neobvyklých pestrobarevných ponožkách. Bál se tak moc, že ponožky raději schoval zpátky do krabičky a pak na ně časem zapomněl. 

Jezevec z ponožek nemohl spustit oči, byly přenádherné. Ale myslí se mu honila spousta otázek.

“Nebudu trapný, když si je vezmu na sebe?”

“Nebudou se mi ostatní zvířátka smát?”

“Nebudou si myslet, že jsem se pomátl?”

Když už mu z toho šla hlava kolem, rozhodl se, že půjde na chvíli do lesa. Najednou si začal všímat věcí, které předtím jen přecházel. Uviděl muchomůrku. “Je úplně jiná než ostatní houby, a přece hrdě nese svůj klobouček,” pomyslel si jezevec.

 Pak si všiml srnky s hvězdičkami na kožíšku, která chodí s hlavou vztyčenou a je hrdá na svoji svítící nádheru, která ji odlišuje od ostatních srnek. Jak byl zamyšlený, málem narazil do modřínu. “Modřín je přece taky jiný než ostatní jehličnany! Na podzim opadává a na jaře mu vždy vyrostou nové jehličky. Nic si z toho nedělá a vesele si roste v lese mezi ostatními stromy,” došlo jezevci.

Druhého dne ráno se jezevec rozhodl, že si ponožky oblékne. Pochybnosti sice malinko měl, ale odhodlání bylo silnější, a tak vyrazil ven. Obavy se velmi rychle rozpouštěly, jak potkával čím dál víc zvířátek, která mu ponožky chválila. 

Až najednou: “Fuj, to jsou ale ošklivé ponožky!” ozvalo se zpoza pařezu. Byl to protivný slimák, kterého nikdo neměl rád, protože byl na všechny nepříjemný a ke všem se choval mrzutě.

Jezevce to ranilo. Se slzami v očích běžel do svého pelíšku a ani si nevšiml sýkorky sedící na větvičce keře přímo před vchodem do nory. “Co se ti stalo?” zeptala se sýkorka. Jezevec jí všechno povyprávěl.

Sýkorka se zamyslela a pak jezevci položila otázku. “A vážíš si slimáka? Šel by sis k němu pro radu?”

“To se ví, že ne, nemám ho rád! Je na všechny ošklivý!” odpověděl jezevec.

“Tak vidíš. Nevšímej si zlých slov od někoho, od koho by sis nenechal poradit. Ostatní ponižuje pouze ten, kdo si sám nevěří. To si zapamatuj.”

Jezevec nad slovy sýkorky přemýšlel a nakonec jí musel dát za pravdu. Přece si nenechá zkazit radost od hloupého slimáka.

Jezevec od té doby hrdě nosil svoje oblíbené ponožky, protože se mu líbily a protože je měl moc rád. Věděl, že v těch ponožkách je sám sebou, a už se nenechal ničím a nikým odradit.

Buďte sami sebou a buďte na to hrdí. Jako jezevec!